Na věky věků

Píše se rok 1327. Život v anglickém městečku Kingsbrigde je nerozlučně spjat s chodem dvou místních klášterů, mužského a ženského, které společně sdílejí péči o slavnou kingsbridgeskou katedrálu. Zatímco však jeptišky, které spravují místní špitál, získávají štědré dary od vděčných uzdravených pacientů, mniši přežívají v chudobě a zaslepené nevědomosti, sžíráni závistí a touhou zmocnit se majetku svých „konkurentek“. Blahobyt prostých kingsbridgeských obyvatel je jinak zcela závislý na obchodních úspěších či neúspěších vlnařského cechu. Někteří z nich – děti místního lapky Gwenda a Philemon, cechmistrova dcera Caris, stavitel Merthin či jeho bratr Ralph – však vezmou osud pevně do svých rukou a pokusí se postavit všem jeho rozmarům, ať s úmysly dobrými a prospěšnými či sobeckými a prospěchářskými. Životní cesty všech však postupně, podstatně a neodvratně zkříží největší tehdejší pohroma seslaná na lidský rod: morová epidemie nemoci známé jako la moria grande, velká smrt... Také ve svém druhém románu s historickým námětem nás Ken Follett zavádí do středověké Anglie; od příběhů lidí zasvětivších svůj život stavbě katedrály, jež vylíčil v Pilířích země (1989), však nechal uplynout zhruba sto padesát let. Místo, kde byl zbudován tento velkolepý svatostánek, se tak opět stalo dějištěm spletitých příběhů několika postav, které tu prožívají své lásky a nenávisti, ovládáni chamtivostí i pýchou, vášněmi, ctižádostí, touhou po poznání, ale i po pomstě....